VELIKONOCE - KEBLOV, 17. 4. - 21. 4. 2014

Na velikonoční výpravu jsme se vydali jako loňský rok do našeho oblíbeného Keblova. Jeli jsme ve čtvrtek odpoledne a všichni jsme se už moc těšili. Sešlo se nás celkem 9. Jeli jsme z Roztyl auty. Cesta utíkala celkem rychle. Zhruba za hodinku jsme se dostali do srubu.  Po zimě jsme se těšili, jak si užijeme tepla a slunečných dnů. Vybalili jsme si věci a museli jsme se vydat na dřevo, abychom mohli uvařit večeři. Dřevo je naše asi nejmíň populární činnost. Nasbírali jsme nějaké ty klacky na zatopení a šli se ubytovat do prostorné ošetřovny, která nám přes rok slouží jako ložnice. Všichni jsme si vybrali nějaké to hezké místo na spaní a hurá zase řádit ven. Prozkoumávali jsme veškerá zákoutí a vedoucí mezi tím vařili večeři. Kolem sedmé hodiny jsme měli všichni už velký hlad a těšili se na smaženky. Chleby obalené ve vajíčku jsme dostali na stůl okolo půl osmé a moc jsme si na nich pochutnali. A jelikož už byl čas, tak jsme šli na kutě. Protože po večeři jsme museli ještě nanosit vodu na čaj a na nádobí a museli jsme nádobí i umýt, tak jsme se do postelí dostali okolo 10. hodiny večerní. Ve 23 hodin nás vedoucí vzbudili, že musíme jít ven hledat kouzelný diamant. A tak nedobrovolně jsme se vydali ven z teplých spacáků. A bohužel venku jsme diamant nehledali jen my, ale byl s námi i obří divoký vlk, který nás strašil, a my se ho moc báli. Míša pak nalezl diamant a vlk utekl.

Druhý den ráno jsme vstávali v 8 hodin a všichni jsme byli natěšeni, co se bude dít. Po moc dobré snídani a nezbytné hygieně u zdejšího potůčku jsme se dozvěděli, že někde v okolí byla pro nás schovaná zpráva od doktora Heinze, který s námi cestuje po Amazonii za diamanty. Zpráva byla dobře schovaná v jehličí stromů, ale nakonec jsme jí našli a přišli na to, že bohužel je celá zašifrovaná, a tak jsme ji museli ještě rozluštit, abychom se dozvěděli, co se bude na této výpravě dít.  Bohužel vlk se několikrát za dopoledne vrátil, a tak nám připomínal, že Amazonie je nebezpečné místo. Po vyluštění zprávy jsme se vydali do lesa opět na dřevo a klacky. Někdo nosil vodu na oběd. Oběd jsme dostali v půl jedné a byl buřtguláš. Moc jsme si na něm pochutnali a šli si po obědě odpočinout. Po vydatném odpočinku jsme se dozvěděli, že náš tábor je místem, kde budou procházet kmeny, které mají části mapy, jež nám ukáže naleziště diamantů. Dnes odpoledne nás má navštívit první z kmenů Čikukubrů. Moc jsme se těšili, že kmen uvidíme, ale bohužel s kmenem směl jednat jen ten, co nalezl v noci mocný diamant.  A tak jsme seděli zavření v jídelně srubu a Míša s Bárou se vydali za kmenem, aby se dozvěděli, co by kmen chtěl výměnou za kousek mapy. Míša se dozvěděl od dvou domorodců, že musejí vyrobit z přírodních materiálů přenašedlo vody a že na výrobu mají pouze hodinu. Jakmile nám to Míša řekl, hned jsme začali přemýšlet, jak vyrobit přenašedlo z přírodnin a začali jsme realizovat své plány. Nebyl to jednoduchý úkol a dost jsme s ním zápolili, ale nakonec se každému podařilo za hodinu vyrobit nějaké to přenašedlo. Ještě jsme museli udělat nezbytný test, a to pomocí hry. Museli jsme co nejrychleji přenést daný obnos vody do skleničky o kus dál.  Venku byla zima, voda byla studená, ale co se dalo dělat, rozkaz zněl jasně, že musíme přenašedlo mít ozkoušené. V této hře vyhrála Anička. Míša pak předal přenašedlo na vodu kmeni a oni byli moc rádi. Za odměnu nám dali kousek mapy. Ale nebyl to ledajaký kousek, přišli jsme na to, že mapa je slepá a že je na ní vyznačen jen nějaký červený křížek. Samozřejmě jsme začali přemýšlet, kde se asi ten křížek nachází a co značí. Venku se schylovalo k dešti a on už byl čas na přípravu večeře. Museli jsme nanosit vodu a také dřevo, a to nejen na večeři, ale i na zatopení v kamnech na spasní. K večeři jsme měli zapečené těstoviny se sýrem a moc nám všem chutnaly. Bohužel po večeři jsme museli mýt nádobí a pak hurá na kutě. Tu noc se nám spalo krásně, neboť jsme měli zatopeno v kamnech a bylo pěkně teplo. No jo, v teple se spí mnohem lépe. V noci nás naštěstí nikdo nevzbudil. Jen těsně před usnutím se nám vlk zjevil v okně. Míša z toho nebyl zrovna nadšený, ale i on nakonec v klidu usnul.

V sobotu ráno jsme vstali kolem půl osmé. Nasnídali jsme se a vydali se do lesa na instrukci, jaké dřevo je vhodné do kamen na topení. Dopoledne přijela Iveta s dětmi a Vašek s rodinou, a tak nás hned bylo o 7 více. Sbírali jsme klacky a běhali po lese, bylo to moc fajn. V kuchyni se zatím připravoval oběd. V jedenáct hodin nás navštívil další kmen, a to přímo na sběru klacků v lese. Přišel za námi domorodec, který po nás chtěl vyrobit šperky odměnou za kousek mapy. Bohužel šperky zase chtěl z přírodnin, a tak opět vznikl dlouhý rozhovor, co vyrobit. Domorodec nám samozřejmě řekl, že si pro šperky přijde už za hodinu a tak jsme vyráběli co možná nejrychleji. Nakonec jsme každý vyrobil celkem pěkný šperk. Honza vyrobil prstýnek, Anička náhrdelník, Jára prstýnek, Eliška náušnice, Míša náramek a Naty vyrobila prstýnek a náramek z jehličí. Domorodec si vybral Elišky náušnice a dal nám za ně kousek mapy. Takže teď už jsme měli dva kousky mapy, ale bohužel na sebe nenavazovaly. Po obědě a poledním klidu jsme se vydali na výlet do okolí. Ukazovalijsme si známá i neznámá místa v okolí a obešli jsme pěkný kus cesty. Po návratu začalo pršet a byli jsme strašně unavení a bolely nás nohy. Ale užili jsme si to a dokonce nám zanechal jeden z kmenů na zápraží kousek mapy. Takže už máme tři kousky mapy. To se nám to pěkně rýsuje. Po návratu z výletu nás čekal ohýnek a pečení buřtů. Ale buřtů bylo málo, a tak jsme stejně museli ještě večeřet, neboť hlad byl stále velký. K večeři jsme dostali rizoto a byli jsme za něj moc rádi. Iveta a Vašek po ohni odjeli a my jsme zase zůstali v naší původní sestavě. Večer jsme se už všichni těšili do spacáků, jak si odpočineme, protože to byl náročný den.

V neděli ráno jsme se probudili do modrého dne, ale během hodinky se zatáhlo a pořád hrozilo, že bude každou chvíli pršet. Dopoledne, už tradičně, na nás čekalo dřevo a nošení vody a také jsme museli vysbírat veškeré papírky v táboře a blízkém okolí. Opět jsme z toho nebyli nadšení, ale rychle to uběhlo a my si pak mohli hrát. Hráli jsme házenou, ale s kostkou. Docela zábava. K obědu jsme dostali kuře na paprice. To byla bašta. Naštěstí z mytí nádobí nás vysvobodili Bára s Tondou a my ho tedy nemuseli mýt, umyli ho totiž za nás. Po obědě jsme se dozvěděli, že nás navštíví poslední kmen domorodců, a to kmen Komakanů, který má nejcennější kousek mapy. Věděli jsme, že to nebude lehké. A také nebylo, v lese bylo udělané území, ve kterém seděl vůdce kmene a měl na hlavě bílou kápy a dlouhý háf. Okolo něj byly rozházeny diamanty a my je museli sbírat tak, aby na nás neukázal - neslyšel nás. Opravdu to bylo těžké a také nebe značilo, že každou chvíli zmokneme. Ale nakonec jsme získali všechny diamanty a náčelník nám dal za naše snažení poslední kousek mapy. Hned jsme se rozeběhli do srubu, abychom sestavili mapu a koukli se, kde jsou naleziště. Holky šly barvit vajíčka a kluci se snažili upléci pomlázky. A byl večer, s večerem přišlo povídání, hraní her ve srubu jako pantomima a na povolání a moc jsme se u toho bavili. A pak šupky dupky do spacáků, abychom byli na to pondělí čilí.

A přišlo pondělí, ten očekávaný den. Holky byly od rána neklidné, kdy dostanou pomlázkou a kluci se moc těšili, až jim vyženou tu špatnou krev z těla. Ale nejprve jsme museli nalézt schovaný poklad velikonočního králíčka. Každý si měl nalézt jednu mrkvičku plnou dobrot. No, dalo to dost zabrat, ale zvládli jsme to. Pak přišla ta očekávaná mrskačka, kluci říkali básničky a holky nám za ně daly vajíčka. A po zábavě jsme museli jít uklízet a balit. Všechno zabalit, uklidit a připravit na odjezd bylo opravdu hodně náročné. Ale jako vždy jsme vše nějak zvládli, dokonce jsme stihli uvařit i něco dobrého k obědu. Pak už následovalo jen vyhodnocení, předání pamětních listů, vše jsme naložili do aut, nasadili okenice, zamknuli srub, vzali si na sebe čisté oblečení a plni zážitků se vydali k domovu. Rodiče na nás už čekali na Roztylech a my se už moc těšíme na další putování.

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode